Alta Via 1 – s batohem přes srdce Dolomit

Jistě to znáš – vymýšlíte výlet na léto s kamarády a vaším největším problémem je logistika a otázka, jak napasovat tolik lidí do tak málo aut. Přidáme auto? Půjčíme dodávku? Poletíme? Postupné změny v sestavě však tento problém vyřeší. I my jsme to zažili. Plán byl jasný: Tour du Mont Blanc, 12 dní, 8 lidí a jedna dodávka.

Je krátce po půlnoci, právě jsme překročili rakouské hranice a směřujeme na Štýrský Hradec. Sedíme ve Fabii, jsme tři a míříme do Toblachu, odkud se chceme vydat na trek Alta Via 1. Pokud ti na sociálních sítích začala vyskakovat videa nadějných influencerů o této trase, jak je krásná a úžasně jednoduchá, pravděpodobně jsi spadl do stejné králičí nory jako já.

Pokud ne a vůbec netušíš, o čem mluvím, nevadí. Jde o jednu z nejpopulárnějších vysokohorských tras v Itálii, která měří přibližně 130 kilometrů a vede nádhernou částí Dolomit ze severu na jih. Pokud hledáš trek, kde si užiješ hory bez ferratového vybavení, tato trasa je pro tebe ideální.

Etapy v kostce

Našich šest dní na trase podle záznamu z hodinek (29. července – 3. srpna 2024). První den obsahuje i několik kilometrů navíc.

Den	Trasa	Vzdálenost	Stoupání	Čas v pohybu
1	Villabassa → Lago di Braies → Rifugio Pederü	25,6 km	+1 371 m	6 h 27 min
2	Rifugio Pederü → Forcella de Lago → Cinque Torri	26,3 km	+1 984 m	6 h 59 min
3	Cinque Torri → Passo Staulanza → Rifugio Adolfo (Coldai)	24,1 km	+1 246 m	6 h 9 min
4	Rifugio Adolfo → Rifugio Carestiato	18,8 km	+903 m	4 h 49 min
5	Rifugio Carestiato → Passo Duran → Pian de Fontana	21,3 km	+1 279 m	5 h 57 min
6	Pian de Fontana → La Pissa	13,2 km	+389 m	3 h 9 min
Celkem		129,3 km	+7 172 m	33 h 29 min

Den první – Voda nám teče, ale není pitná!

Je krátce po sedmé ráno a parkujeme u železniční stanice ve Villabasse, kousek od známého Toblachu. Parkování je tu zdarma a využívá ho většina lidí, kteří se na začátek trasy dopraví autem. Doporučuji ti však přijet brzy ráno, protože parkoviště často zaplňují i turisté mířící k jezeru Lago di Braies. Právě toto místo je oficiálním začátkem našeho treku. Dostat se sem lze i autobusem (linka 442). Pozor, bez jízdenky koupené předem tě řidič nemusí pustit, což jsme si ověřili na vlastní kůži.

Ranní rozcvička v podobě několika kilometrů navíc je tedy neplánovaný bonus. Ty nám vynahrazují káva a výhled na úchvatné jezero obklopené skalním masivem. Už po třech hodinách je nám jasné, že italská káva ráno bude motivací vstávat z vyhřátého spacáku. Vždyť kdo by si nedal espresso za euro. Davy turistů v loďkách s malými batůžky nám nedovolují se dlouho zdržet, a tak obcházíme třpytivé jezero a vydáváme se na první velké stoupání.

Velké horko a vyhřáté vápencové skály z nás každým krokem tahají decilitry vody, a tak když konečně dorazíme na chatu, plánujeme doplnit vodní vaky. Cedulka „no drinking water“ nás utvrdí v tom, že kdykoli bude příležitost, bude lepší doplnit zásoby do plna. Místo vody nás zachraňuje ledový čaj a panoramata, která nám slibují velkolepé výhledy v dalších dnech.

Únava, hlad a zbývající výškové metry nám dávají jasný signál přehodnotit naše plány. Chtěli jsme stanovat u jezer Lé Vert. Místo toho dnes končíme u Rifugio Pederü, kde si připravujeme večeři na vařiči a užíváme poslední sluneční paprsky dne. První noc trávíme ve stanu u potoka, kousek za chatou. Zdá se, že jsme si vybrali opravdu dobré místo. Krátce po nás si tu staví stan i dva mladí němečtí turisté, se kterými se později na trase několikrát předbíháme.

Pokud si nechceš chaty bookovat rok dopředu a plánovat výlet na den přesně, tvou jedinou alternativou bude stan, tarp nebo noc pod širým nebem. Oficiálně je stanování sice nelegální, ale tolerované. Důležité je však dodržet pár pravidel: stavět stan až po západu slunce mimo dohled, ráno se zbalit co nejdříve a místo zanechat čisté.

Den druhý – Jak nás hnaly krávy a hranolky

Budíček v šest ráno. Postupně balíme spacák, karimatky, stan. Rychlá snídaně, to všechno zvládneme do hodiny a vyrážíme. Cesta hrdinů SNP tě vycvičí a takové rutiny se jen tak nezapomínají. Hned na úvod nás dobíhá stoupání, které jsme včera s radostí vynechali. Motivace je však opět vysoká, žene nás dopředu cappuccino nahoře na chatě… a možná trochu i stádo pasoucích se krav ☺, které tu potkáš v hojném počtu.

Posíleni tímto zázračným nápojem přidáváme do tempa. Potřebujeme dohnat včerejší skluz a před námi je 26 kilometrů s převýšením téměř 2 000 metrů. Paradoxně nejvíc našim kolenům dá zabrat klesání ze sedla Forcella di Lago, kde na jednom kilometru ztratíš 300 výškových metrů. Jako odměnu se však můžeš osvěžit v ledovém jezeře. Také této nabídce neodoláme, ale za chvíli opět stoupáme na nejvýše položené místo celé trasy.

Na vrcholu rozkládáme karimatku a dopřáváme si obědovou pauzu s výhledem. Vytahujeme naši osvědčenou klasiku, tuňákovou konzervu s tortillou. Tortilly tvoří základ všech našich treků, jsou praktické, dlouho vydrží čerstvé a dají se jíst v různých kombinacích. S novou energií se nám jde mnohem lépe.

Vrcholem dne je závěrečné stoupání. Máme skvělé načasování, blíží se zlatá hodinka a krajina zalitá slunečními paprsky získává úplně nový rozměr. V tu chvíli zapomeneš i na to, že táhneš 10kilový batoh do kopce.

Na vrcholu nás vítá ikonické Cinque Torri a my vítáme dvojité hranolky s tiramisu. Cinque Torri, v překladu „Pět věží“, je jedinečný skalní útvar v Dolomitech nedaleko Cortiny d’Ampezzo, který tvoří pět výrazných vápencových věží. Nejvyšší z nich, Torre Grande, dosahuje výšky 2 361 metrů nad mořem. Tyto věže vznikly rozpadem původního skalního bloku a dnes jsou oblíbeným cílem turistů i horolezců.

Přestávky na chatách se snažíme využít hlavně k dobíjení elektroniky, ale zároveň si dopřejeme chvíli odpočinku. K večeru se přesouváme kousek níž, k chatě pod tímto známým masivem. Tady začíná „průzkumná mise“, musíme najít vhodné místo na tuto noc. Po chvilce hledání si rozkládáme stany v lesíku nedaleko a únavou okamžitě usínáme.

Den třetí – Kdo přijde pozdě, zmokne

Ranní tetris při balení do batohu máme za sebou a opět jsme na nohou. Asi už nemusím vysvětlovat, kam vedou naše první kroky. Cappuccino, koláček a čerstvá obložená houska. Pokud nechceš sestupovat z trasy a pak se vracet zpět, není moc kde doplnit zásoby. Proto si všechno neseme s sebou. Máme jídlo na každý den, ale po čase nás omrzí jíst jen tortilly nebo rýžové kaše.

Ani dnes nás výhledy nezklamaly, mohli jsme si naplno vychutnat sluncem zalitou krajinu. Tedy alespoň do chvíle, kdy jsme v dálce zaslechli první dunění bouřky. Byli jsme právě pod závěrečným stoupáním, když se to ozvalo. Po nedávných nepříjemných zkušenostech jsme to nechtěli podcenit, a tak do sebe pořádně dáváme. Přicházíme právě včas. Zavíráme za sebou dveře refugia Adolfo, když padne první kapka.

Z tepla chaty si přes zamlžené okno vychutnáváme deštivý večer. Bouřka neutichá a náš plán spát u jezer nad chatou se pomalu rozplývá. Nejsme však jediní, koho počasí zaskočilo. Nasbírala se tu početná česko-slovenská parta a společně hledáme řešení. Na chatě je sice ještě volno, ale cena 80 € za noc nás ani na chvíli neláká.

Rozhodujeme se risknout a vyrážíme podle původního plánu. Když však vystoupáme kopec nad chatou a v dálce spatříme další vlnu blesků, otáčíme se na patě. Nakonec se s majiteli dohodneme, že můžeme přespat venku před chatou na terase, případně ve stanu.

Den čtvrtý – Když hory hrají barvami

Budíme se ještě před svítáním. Terasa je už plná turistů, kteří se v šeru připravují na výstup po ferratě směrem k Monte Civetta. Vytahují čelovky, pobíhají sem a tam a my už víme, že ze spánku nic nebude. Házíme tak batohy na ramena a vyrážíme do chladného rána. Společnost nám dnes dělají sviště a vzdálení bratranci našich kamzíků, kteří zvědavě sledují naši cestu.

Až do naší rutinní ranní zastávky na chatě to vypadalo s dnešními výhledy nadějně. O rozkvetlé alpské louky, jezera či vypínající se štíty zatím nebyla nouze. Dnes nás však trek zavedl více do lesa. Stezka se místy proměnila v rozdrobené kamení a naše tempo mírně polevilo. S přibývajícími hodinami začíná slunce pražit a my už netrpělivě očekáváme siluetu Rifugia Carestiato.

Přelom letních prázdnin bývá často poznamenán bouřkami a ani tentokrát to není jinak. Naštěstí skóre my vs. bouřka navyšujeme na 2:0. To, co však přinesla, by stálo i za zmoknutí.

Seděli jsme právě v chatě, když někdo vtrhl dovnitř a zvolal cosi zvučně italsky. Následujeme dav místních i turistů a vybíháme ven. A tam, nad horskými štíty, se rozprostírá pohádková, dechberoucí duha. Sledujeme ji téměř půl hodiny, než se vydáme do nedaleké útulny, kde strávíme dnešní noc.

Den pátý – Marmolada na rozloučenou

Noc v útulně má jednu obrovskou výhodu – ráno nemusíme sušit stan ani zápasit s jeho balením. Díky tomu si dnes můžeme pospat o pár minut déle. Výhledy už sice nemohou konkurovat prvním dnům, ale máme štěstí: Marmolada, královna Dolomit, se nám ukazuje v plné kráse, jako namalovaná na obzoru.

Oběd si vychutnáváme na chatě, kde nám na talíř přistane porce špaget carbonara. Možná by nám chutnala ještě víc, kdyby ve vzduchu nevisela hrozba další bouřky, ale i tak to stálo za to. Výstup na poslední vrchol nad 2000 metrů si krátíme zapomenutým repertoárem česko-slovenské muziky a dobrou náladou. Odtud nás už čeká jen sestup dolů do údolí.

Večer trávíme ve společnosti trail angelů z PCT (trail angelové jsou dobrovolníci, kteří nezištně pomáhají dálkovým turistům – například nabídnou jídlo, odvoz, místo k přespání či jinou podporu na trase) na útulné chatě Pian de Fontana. Vyměňujeme si zkušenosti, zážitky, dojídáme poslední zásoby. Před nocí sestupujeme ještě o kousek níž. U opuštěného přístřešku nacházíme ideální místo ke stanování. Na rovince pod hvězdami rozkládáme své poslední tábořiště.

Den šestý – Lehčí batoh, bohatší duše

Cesta se chýlí ke konci. Před námi je už jen posledních 13 kilometrů k autobusové zastávce. Krajina dostala opět jiný, jedinečný ráz. Připomíná panorama z Pána prstenů. Strmé zelené svahy, hluboká údolí a mohutné skalní masivy, které působí divoce a nedotčeně.

Kdybys ještě neměl dost, trasu si můžeš prodloužit až do samotného Belluna, ale tam už budeš potřebovat i ferratový set. My si zatím vychutnáváme poslední koláček a s úsměvem plánujeme, jak strávit čtyři dny, které nám zbyly navíc.

Přestože je tento trek často označován za jeden z těch lehčích, záleží jen na tobě, jak si ho nastavíš. My jsme většinu jídla nesli už od začátku a v kombinaci se stanem a vybavením to rozhodně nebyla jen taková procházka růžovou zahradou.

Pokud si však předem rezervuješ chaty a budeš se stravovat přímo v nich, batoh bude podstatně lehčí – a celý trek si tak můžeš vychutnat s větší lehkostí a pohodlím.

Ať zvolíš kteroukoli z možností, nebudeš litovat. A troufám si říct, že si Dolomity s batohem na zádech zamiluješ stejně jako my.

Logistický tip na závěr

Pokud končíte trek daleko od auta, návrat může být dobrodružství. My jsme zvolili veřejnou dopravu, spolehlivou, i když trochu zdlouhavou.

Ze zastávky La Pissa jsme jeli autobusem do Belluna, kde se naše cesty rozdělily. Odtud jsem pokračoval sám:

• Vlak do Pieve di Cadore
• Autobus do Cortiny d’Ampezzo
• Autobus do Toblachu
• Vlak do Villabassy

Shrnutí

• Název: Alta Via 1
• Lokalita: Dolomity, Itálie – start Lago di Braies, cíl Belluno (resp. La Pissa – podle ukončení)
• Značení: dostatečné, červenobílé pásy + značení „AV1“
• Omezení: sezónní (ideálně červenec – září), některé chaty nutno rezervovat předem
• Obtížnost: 3,5/5 – středně náročná dálková túra, skalnatý terén, některé exponované úseky, ale bez technických pasáží. Náročnost se výrazně odvíjí od zvoleného stylu – pokud jdete s lehkým batohem a spíte na chatách, trasa je výrazně komfortnější. V případě nošení stanu, vařiče a stravy na více dní stoupá fyzická i logistická náročnost (4/5).
• Trvání: 6 dní (29. července – 3. srpna 2024); trasu lze zkrátit nebo přerušit podle potřeby
• Parametry: 129,3 km/+7 172 výškových metrů (podle našeho záznamu z hodinek)
• Typ trasy: lineární, z bodu A do bodu B
• Parkování: železniční stanice Villabassa
• Mapka/GPX: Celá trasa na mapy.cz

Často kladené otázky o Alta Via 1

Kolik dní trvá Alta Via 1?

Prošli jsme ji za 6 dní (29. července – 3. srpna 2024). Podle našeho záznamu z hodinek to bylo 129,3 km a +7 172 výškových metrů, v jednotlivých dnech od 13 do 26 km. Trasa je lineární, z bodu A do bodu B, a dá se zkrátit nebo přerušit podle potřeby. Jednotlivé etapy najdeš v tabulce výše.

Jak náročná je Alta Via 1 a potřebuji ferratový set?

Obtížnost je 3,5/5: středně náročná dálková túra přes skalnatý terén s několika exponovanými úseky, ale bez technických pasáží. Ferratový set proto nepotřebuješ, pokud trasu neprodloužíš až do Belluna. S lehkým batohem a spaním na chatách je trasa výrazně komfortnější, při nošení stanu, vařiče a stravy na více dní stoupá fyzická i logistická náročnost (4/5).

Kdy je nejlepší čas na Alta Via 1?

Ideálně od července do září. Některé chaty je nutné rezervovat předem. Na přelomu letních prázdnin bývají časté bouřky: nám změnily plány ve druhé polovině treku a jednu noc jsme kvůli nim přespali na terase chaty Rifugio Adolfo.

Kde Alta Via 1 začíná a končí a jak se vrátit?

Oficiální start je u jezera Lago di Braies, cíl u zastávky La Pissa nebo v Bellunu. My jsme zaparkovali u železniční stanice ve Villabasse (parkování je zdarma, ale přijeď brzy ráno, protože ho často zaplňují turisté mířící k jezeru). Autobus (linka 442) bez jízdenky koupené předem řidič nemusí pustit, což jsme si ověřili na vlastní kůži a ušli jsme několik kilometrů navíc. Zpět jsme jeli autobusem z La Pissa do Belluna, odtud vlakem do Pieve di Cadore, autobusem přes Cortinu do Toblachu a vlakem do Villabassy.

Dá se na Alta Via 1 stanovat a je třeba rezervovat chaty?

Pokud si nechceš chaty rezervovat s velkým předstihem, alternativou je stan, tarp nebo noc pod širým nebem. Oficiálně je stanování nelegální, ale tolerované. Dodržuj pravidla: stan stav až po západu slunce mimo dohled, ráno se zbal co nejdříve a místo zanech čisté. Chaty mohou být drahé, během našeho přechodu stála jedna noc 80 €.

Kde doplnit vodu a jídlo?

Už u první chaty jsme našli cedulku „no drinking water“, proto kdykoli bude příležitost, doplňuj zásoby do plna. Pokud nechceš sestupovat z trasy, není moc kde nakoupit, takže jsme nosili jídlo na každý den: tuňáka s tortillou a rýžové kaše. Na chatách jsme si dopřávali kávu, koláče a občas teplé jídlo a využívali jsme je i k dobíjení elektroniky.

Je trasa dobře značená?

Značení je dostatečné: červeno-bílé pásy a značka „AV1“, například červená jednička na skále.

Jak těžký batoh si zabalit?

Náš batoh se stanem, vařičem a jídlem na více dní měl kolem 10 kg. Pokud si chaty rezervuješ předem a budeš se stravovat přímo v nich, batoh bude podstatně lehčí. Výbava z tohoto výletu je uvedena pod článkem.